Co jsou funkční poruchy chůze

Funkční porucha hybnosti znamená přítomnost abnormálního pohybu nebo polohy části těla vyvolanou chybným fungováním nervové soustavy (nikoliv však průvodním skrytým neurologickým onemocněním).

V rámci funkčních poruch hybnosti se může objevit celá řada problémů s chůzí. Stejně jako u všech funkčních poruch, daný patologický vzorec není záměrný, pohyby a chůze jsou tedy mimovolní.

Video níže zachycuje příběh pacientky Mirandy Licence (Queensland, Australie) popisující svoji zkušenost s funkční poruchou chůze a její terapií.

Zde je výčet nejběžnějších z těchto poruch:

1. „Tahání nohy“ a funkční slabost nohy

Jednou z nejčastěji se vyskytujících je chůze spojená s funkční slabostí jedné nohy, kdy ji pacient takzvaně „tahá za sebou“. Více o funkční slabosti nohou zde.

Lidé s tímto problémem vnímají a popisují, že svoji nohu vlečou po zemi. Kotník je často natočen dovnitř či ven, podobně jako na obrázku. Obrázky výše nicméně zachycují pokročilý stupeň stavu, situace mnohdy nemusí být natolik výrazná. Lidé také mohou popisovat pocit váznutí nohy na zemi, jako by ji k zemi fixoval magnet.

2. Náhlé podlomení kolene

Typická je asociace podlomení kolene s pocitem funkční slabosti v jedné nebo v obou nohách. Podlomení obou kolen zároveň může vést k náhlému pádu. Zde je však důležité odlišit i jiné možné příčiny stavu, např. problémy s kolenem.

3. Krátké pomalé krůčky („chůze po ledě”)

Tato chůze je obvykle nejistého charakteru, pacient dělá drobné krůčky, což pak může připomínat chůzi po ledě. Nohy jsou strnulé a poměrně rozkročené. Pacienti si často na tento kompenzatorní mechanismus při chůzi zvyknou, protože v minulosti upadli a obávají se, že se jim to přihodí znovu.

4. Kolébavá chůze

Typ chůze, při němž se pacient kýve ze strany na stranu zejména horní částí těla a nohama se snaží pohyby vyrovnávat. Vypadá, jako kdyby měl upadnout, ale dokáže tomu včas zabránit.

5. Hyperkinetická chůze

Funkční poruchy hybnosti mohou vyvolávat velmi dramatické, přehnané pohyby paží, trupu či nohou. U některých pacientů se tyto při chůzi zvýrazňují.

6. Přikrčená chůze

Vzácná forma funkční poruchy chůze, kdy pacient vypadá, jako kdyby se krčil. Často je provázená strachem z pádu.

Funkční porucha stoje

Tento problém se nazývá astázie. Pacient má potíže se stojem, ale chodit dokáže bez problému. Diagnostikuje se zjištěním, že problémy při stání vymizí, pokud je jeho pozornost odvedena jinou činností (např. hrou na telefonu nebo hádáním čísel, která jsou psána na záda).

Jak se stanoví diagnóza?

Diagnózu funkční poruchy chůze obvykle stanovuje neurolog. Mnohdy se jedná o obtížný proces, neboť je vyžadována odborná znalost celé škály poruch hybnosti způsobených neurologickými onemocněními, z nichž mnohé jsou vzácné nebo dokonce bizarní.

Neurolog by při stanovování diagnózy funkční poruchy měl postupovat obzvlášť opatrně. Studie potvrzují, že porucha chůze je častěji chybně diagnostikována jako funkční, než je tomu u jiných funkčních poruch.

Neznamená to však, že diagnózu nelze stanovit.

Mezi typické rysy napomáhající určit diagnózu patří:

1. Přítomnost pozitivních znaků funkčního třesu nebo funkční slabosti končetiny při vyšetření
2. Časté úkroky stranou a „nehospodárná“ chůze (vyžadující mnohem větší množství energie než normální chůze)
3. Zlepšení chůze při pohybu pozpátku
4. Zlepšení chůze při změně rytmu či rychlosti
5. Zlepšení chůze při poslechu hudby
6. Problémy s rovnováhou ve stoji se zlepší s výzvou, aby vyšetřovaná osoba provedla zároveň jiný úkol, lze využít např. hádání čísel napsaných na záda nebo hraní her na telefonu

Léčba funkčních poruch chůze

Nejdůležitejším pilířem léčby je fyzioterapie provedená někým, kdo rozumí funkčním neurologickým poruchám. 

Byť psanou formou mohou působit poněkud úsměvně, cílem všech zmíněných terapeutických metod je napomoci mozku ke znovunabytí zdravého „automatického“ vzorce pohybu v situaci, kdy se tento zdravý, normální mechanismus „pokazil“ .

Jako u ostatních funkčních poruch je i zde nutnou podmínkou úspěšné terapie důvěra pacienta ve správnost diagnózy. V opačném případě by bylo srozumitelné, že pacient nemusí být motivován uvedené postupy vyzkoušet.

1. Broukání melodie nebo zpívání písničky při chůzi (alespoň v tichosti v hlavě, nelze-li jinak).
2. Chůze pozpátku v situaci, kdy se při chůzi dostaví potíže.  Chůze pozpátku má v mozku jiný „program“ a může tak být paradoxně subjektivně mnohem snazším úkolem.
3. Běh. Pro pacienty, kteří to dokážou, někdy lehký klus usnadní pohyb. Podobně jako u koktavého člověka, který má problém s mluvením, ale dokáže zpívat bez problému. 
4. Je-li problém při startu, je vhodné stat klidně a po dobu několika sekund přenášet váhu z jedné strany na druhou. 
5. Klouzání po nohou jako při bruslení
6. Napomoci mohou také jakékoliv oblíbené aktivity prováděné v minulosti, kdy již zautomatizované naučené pohyby navodí kýžený chůzový automatismus. Měli jste v minulosti rádi tanec nebo sport?