FNP je problém se „softwarem“ mozku. Výsledky zobrazovacích metod jsou proto obvykle normální. Když to lidé s FNP slyší, často se ptají, zda lékař naznačuje, že si svou nemoc jen představují. Jednoduchá odpověď je: „Ne – problém je reálný.“
FNP je způsobeno problémem v mozku na úrovni, kterou lidé NEMOHOU vůlí ovládat – stejně jako migréna.
OPRAVDU SE TO DĚJE.
Jedním z velkých problémů, které pacienti s funkčními a disociativnímí neurologickými příznaky zažívají, je pocit, že jim nikdo nevěří.
Je to částečně proto, že mnoho lékařů není dobře vyškoleno v diagnostice funkčních poruch a lidé je teprve v posledních letech začali zkoumat.
Někteří zdravotníci skutečně pacientům s funkčními příznaky nevěří. Je velmi znepokojující až nepřijatelné, když se toto děje. Jiní naopak plně věří, že problém je reálný a přistupují k těmto pacientům stejně, jako přistupují např. k pacientům s roztroušenou sklerózou.
Takže pokud se jedná o skutečný stav, ale nedá se zobrazit, co to vlastně je?
FNP je stav, kdy části mozku zodpovědné za pohyb a mozkové procesy vnímání nefungují správně, zvláště když se je snažíte ovládat. Obvykle fungují lépe, když je pohyb nebo vnímání „automatické“, ale to se snáze řekne, než udělá.
Pochopení tohoto procesu může nějakou dobu trvat. Máte sice nemoc, kterou na úrovni mozkových struktur nezobrazí běžné zobrazovací metody, ale skutečně se o poruchu mozku jedná.
Následující body mohou pomoci pochopit:
Na toto téma je více informací v jedné z FAQs, včetně – ‘Slyšel(a) jsem lidi popisovat FND jako neuropsychiatrický problém, neznamená to, že se jedná o problém psychiatrický?’
V únoru 2022 autor webových stránek spolunapsal článek shrnující všechny vědecké důkazy ukazující, proč FNP není předstírání nebo vymyšlení příznaků. Diskutuje o tom ve vláknu na sociální síti X, které obsahuje bezplatný odkaz na článek.
Odpověď na tuto otázku je nepochybně (a bohužel) ano, ale zdá se, že je to velmi vzácné. V posledních letech se veřejně objevilo vícero případů, kdy lidé spáchali podvod z důvodu zisku různých výhod.
Například jeden muž byl natočen při hraní fotbalu, i když předtím řekl, že je na invalidním vozíku. Jiný byl natočen při zvedání těžkých popelnic, i když řekl, že nezvládá nic unést.
V jiném případě byl muž, který tvrdil, že je slepý a žaloval pro náhradu škody, zatčen za rychlou jízdu na dálnici.
Když jsou takto předstírající vyšetřeni, mohou mít některé z pozitivních příznaků jako pacienti s funkčními příznaky, ale existují důležité rozdíly.
Mají tendenci mít velmi nekonzistentní příběhy (protože si je vymýšlejí). Nemají stejné typy příběhů jako pacienti skutečně zažívající funkční obtíže a mohou být zahrnuti v právní sporu nebo mohou mít jiný zjevný důvod pro své obtíže. (To však neznamená, že každý člověk potýkající se s právním sporem si příznaky vymýšlí.)
Jsou také lidé, kteří si své vymýšlejí příznaky s účelem, aby se dostali do nemocnice nebo podstoupili operaci. Takový případ se nazývá faktitivní (předstíravá) porucha a obecně se považuje také za vzácný stav. Dá se popsat jako forma chování podobná úmyslnému sebepoškozování.
Takže občas lidé opravdu předstírají své obtíe a může to být obtížně odhalitelné. Někteří lékaři (a někdy i pacienti) se však tragicky mýlí, když si myslí, že většina pacientů s funkčními symptomy si své příznaky „vymýšlí“ nebo „simuluje“.
Někteří pacienti s FND si všímají, že jejich příznaky přicházejí a odcházejí zvláštním způsobem. To může vést některé pacienty k otázce, zda to “dělají sami”. Jedná se o velmi běžnou zkušenost a neznamená to, že to skutečně “děláte” vy.
Pokud navštěvujete tuto webovou stránku pro svépomoc, je tohle pro vás velmi důležité téma, které je třeba správně pochopit. Pacienti pochopitelně nechtějí mít diagnózu, která může být považována za předstírání. Výše je vysvětleno, jak vzácné předstírání je, přesto jsou ale někteří zdravotníci zmatení ohledně pacientů s funkčními příznaky a mohou mít špatný přístup k vašim obtížím.
Častěji se stává, že zdravotníci mají skutečně pozitivní přístup k vašim příznakům, ale obtížná je komunikace. Pacienti mohou být uráženi zdravotníky, i když ti problému pacientů věří a snaží se jim jenom pomoci.
Funkční a disociativní neurologické příznaky byly v průběhu let označovány mnoha různými názvy.
Mnohé z těchto označení jsou “psychiatrické” a vycházejí z myšlenky, že příznaky jsou “jenom v naší mysli”. Psychologické faktory jsou často důležité ve vztahu k funkčním a disociativním neurologickým příznakům, což však nečiní příznaky “vymyšlenými”. Většina odborníků věří, že tyto příznaky existují na rozhraní mezi mozkem a myslí, mezi neurologií a psychiatrií, což je důvod, proč je obtížné, když lidé (a pacienti) kladou otázku “je to neurologické, nebo psychologické/psychiatrické?”. Důkazy naznačují, že je to obojí, a že tato otázka vlastně nedává smysl vzhledem k tomu, co víme o fungování pohybových a emočních drah v mozku.
Tento seznam se nečte snadno, ale může vám pomoci se s ním seznámit.
Konverzní porucha – je termín popularizovaný Sigmundem Freudem a použitý ve standardním americkém klasifikačním systému psychiatrických poruch (DSM-IV). Odkazuje na myšlenku, že pacienti “převádějí” svůj duševní stres do fyzických příznaků. Konverzní porucha se týká příznaků slabosti, poruchy hybnosti, smyslových příznaků a neepileptických záchvatů. Princip “konverze” je něco, co může platit pro malou skupinku pacientů, ale u většiny pacientů neexistuje dostatečné množství experimentálních důkazů podporujících tuto myšlenku (obvykle čím horší jsou tyto příznaky, tím více je pacient vystresovaný). V revizi psychiatrické klasifikace (DSM-5) byl přidán termín funkční neurologická (symptomatická) porucha a požadavek na psychologicky stresující událost spojenou s příznaky byl odstraněn. V roce 2022 byl v textové revizi DSM-5 termín konverzní porucha přesunut do závorek po funkční neurologické symptomatické poruše – tedy FNP (konverzní porucha) – což odráží rostoucí uvědomění, že tohle není vhodný shrnující název.
Disociativní neurologická symptomatická porucha – je termín, kterým jsou příznaky popsány v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Vizte stránku o disociaci pro více informací.
Neorganický – je termín, který lékaři používají pro příznaky, které nejsou způsobeny identifikovatelnou nemocí. Znamená to, že problém je čistě psychologický a upřímně nedává vůbec žádný smysl. Autor stránek o tomto tématu napsal článek s kolegou Alanem Carsonem. https://pn.bmj.com/content/17/5/417
Psychogenní – je termín, který se k popisu funkčních příznaků často používá, zejména u disociativních záchvatů a poruch hybnosti. Název opět naznačuje, že problém je čistě psychologický.
Psychosomatický – znamená totéž jako psychogenní, i když původní význam byl popsat způsob, jakým tělo ovlivňuje mysl, stejně jako psychologické procesy ovlivňují tělo.
Somatizace – naznačuje, že osoba má tělesné příznaky v důsledku zažívaného duševního stresu. Argumenty jsou stejné jako u “konverzní poruchy”. Somatizační porucha popisuje situaci, kdy má někdo celoživotní vzorec tělesných příznaků, které nejsou způsobeny nemocí.
Hysterie – je termín známý už přes 2000 let. Znamená “putující dělohu” a pochází z myšlenky starověkých Řeků, že ženy, které měly tělesné obtíže, měly problém s dělohou, která se pohybovala po těle. V 18. a 19. století se používal k popisu jakéhokoli typu funkčního symptomu nebo poruchy. Ve 20. století se jeho užití zúžilo konkrétněji na neurologické příznaky a nyní je naštěstí používán zřídka.
Pacienty s FNP čekal v uplynulých 100 letech na poli zdravotnictví často těžký osud. Neurologové tradičně viděli svou roli pouze v diagnostice pacienta a k léčbě ho pak odeslali k psychiatrovi.
Mnoho neurologů se po celá léta k funkčním problémům stavělo velmi negativně. Mezi některými neurology existuje tendence nahlížet na tyto s velkou mírou podezíravosti. Část jich je soucitná, ale nepovažuje sama sebe za kompetentní funkční problémy řešit. Někteří rychle dělají neopodstatněné závěry o prožitých psychiatrických nebo traumatických problémech, což může být velmi neužitečné. Pacienti často tyto věci vnímají, což může být částečně důvodem, proč nemají důvěru v diagnózu, kterou neurolog stanovil. Dle autora webových stránek v porovnání s dobou, kdy před 20 lety v této oblasti začal působit, došlo k významné změně směrem k lepšímu vnímání FNP. Mladší neurologové se nechtějí chovat stejným způsobem ke svým pacientům s FNP, mnozí z nich nyní mají zájem a jsou ochotní dělat pro pacienty mnohem více než tomu tak bylo dříve.
Většina psychiatrů, pokud úzce nepracují s neurology, si není jistá v tom, jak přistupovat k FNP a často přemýšlejí nad tím, zda nebylo přehlédnuto neurologické onemocnění. Zde na webových stránkách je zmínka o tom, jak mohou být psychologové a psychiatři v managementu těchto stavů užiteční, i když není u pacienta rovna přítomna deprese nebo úzkost. Psychiatři pracující v nemocnicích a psychologové mají v této oblasti specifické vzdělání a obvykle těmto poruchám rozumějí.
Pacienti, kteří jsou odesláni k psychiatrovi s funkčními příznaky mají často pocit, že jim lékař jenom říká, že je to “představa v jejich mysli”. Oprávněně se pak mohou stavit do defenzivy, takže konzultace bývá neprospěšná.
V důsledku všech těchto faktorů pacienti s funkčními a disociativními příznaky často medicíně proklouzávají mezi prsty.
Před 100 lety zaujali neurologové a psychiatři názor, že tyto příznaky jsou primárně problémem s fungováním nervového systému a že i když psychické faktory mohou být důležité, přítomny být nemusí a nejsou jediným důležitým faktorem.
Neurologové měli zájem o diagnostiku a léčbu tohoto problému a psali knihy o “funkčních nervových poruchách” z pohledu zdravého rozumu. Nyní se konečně k tomuto pohledu navracíme.
Podle autora webových stránek by se mnoho obtíží v této oblasti dalo překonat, kdyby zdravotníci byli lépe vzděláni v diagnostice a managementu těchto poruch.
We will be re-directing you to the University of Edinburgh’s donate page, which enable donations in a secure manner on our behalf. We use donations for keeping the site running and further FND research.
