Funkční (disociativní) záchvaty jsou jedny z nejčastěji se vyskytujících funkčních příznaků.

Lze se setkat s různým názvoslovím – záchvaty jsou popisovány jako „disociativní”, dále však také „neepileptické“ či „psychogenní“. Na těchto webových stránkách je užíváno termínu „funkční“. 

Záchvaty připomínají epilepsii nebo omdlévání, jejich četný výskyt tak může představovat významné omezení v běžném životě. Mají různé podoby: od záchvatů třesu po záchvaty charakterizované pouhým výpadkem vědomí (a to často i na poměrně dlouhou dobu).

Na rozdíl od epilepsie disociativní záchvaty nevyvolává abnormální elektrická činnost v mozku nebo jiná neurologická nemoc. Příčinou je přechodný problém ve fungování nervové soustavy, připodobnit jej lze ke stavu podobném transu. Disociativní záchvaty jsou potenciálně léčitelné, terapie však není snadná a výrazně se liší od epilepsie léčené prášky. Terapeutické techniky se zaměřují na schopnost získat kontrolu nad záchvaty a uvědomit si, proč se danému člověku v danou chvíli dějí.

Zatímco epileptické záchvaty jsou způsobeny náhlým abnormálním elektrickým výbojem v mozku, záchvaty disociativní vznikají procesem, který označujeme jako „disociaci”.

Jedná se o běžný příznak. Trpí jím téměř polovina osob přivezených do nemocnice s podezřením na epileptickou etiologii záchvatu. Mnozí pacienti s disociativními záchvaty byli během procesu hledání diagnózy označeni jako epileptici a mohly jim i být předepsány léky proti epilepsii.