Úzkost a panika jsou u pacientů s funkčními a disociativními neurologickými příznaky běžné. Mnoho pacientů s funkčními a disociativními neurologickými příznaky však úzkost (ani depresi) nemá.
Úzkost a panika jsou stejně tak časté i u epilepsie a dalších neurologických onemocněních.
Tyto webové stránky nejsou určeny k podrobnému popisu těchto příznaků. Některé odkazy pro vícero zdrojů na toto téma jsou uvedeny níže.

.. Pocit naštvanosti, napětí nebo neklidu, snadná únava nebo vyčerpání, problémy se soustředěním, podrážděnost, výrazné napětí ve svalech a potíže se spánkem… to vše jsou základní rysy nadměrných obav nebo úzkosti…

V souvislosti s FNP je třeba si ujasnit několik věcí:

• Pokud máte úzkostné nebo panické záchvaty, neznamená to, že jsou příčinou vašich funkčních příznaků. Možná jste hákliví na to, když se vás lékaři nebo ostatní ptají, jak se cítíte, ale dobrý lékař by se na to měl ptát vždy, bez ohledu na vaši diagnózu. Například pacienti s roztroušenou sklerózou mohou trpět úzkostí a depresí. Pokud tomu tak je, jejich kvalita života obvykle není tak dobrá, takže je důležité udělat vše pro její zlepšení. U FNP by tomu nemělo být jinak.
• Přiznání úzkosti nebo záchvatů paniky neznamená, že jste „duševně nemocní“ / „mimo“ / „máte slabou vůli“ nebo cokoli jiného, co si někteří lidé (možná i vy!) myslí. Problémy tohoto druhu jsou hodně stigmatizovány a není vždy snadné se s nimi vypořádat.
• Nejčastější příčinou úzkosti nebo obav u pacientů s funkčními příznaky jsou obavy ze samotných příznaků. Čím jsou způsobeny? Proč se zdá, že mi nikdo nevěří? Nezblázním se? Stanu se v budoucnu invalidním? To, že se obavy týkají symptomů, neznamená, že by to snad nebyly „obavy“. Úzkost o zdraví sama o sobě dokáže být ohromujícím problémem.
• Pro některé lidi s FNP jsou úzkostné poruchy včetně paniky a posttraumatické stresové poruchy závažným problémem, který je třeba řešit spolu s FNP, aby byly funkční obtíže pochopeny a překonány. Více informací o této problematice naleznete v části věnované psychoterapii.

Mnoho pacientů nemá představu, co diagnóza úzkosti nebo panických záchvatů, znamená. Zde jsou obecně užívaná kritéria pro stanovení diagnózy těchto stavů podle Americké psychiatrické asociace (DSM-IV a DSM-5).

Psychiatrie a psychologie by neměly být o „zaškrtávání políček“. Lidské bytosti jsou mnohem složitější. Většina odborníků na duševní zdraví tyto považuje pouze za rámcové.

Zde na stránkách jsou proto, abyste se mohli s danými příznaky seznámit a sami se rozhodnout, zda pro vás uvedené informace mají význam.

Posttraumatická stresová porucha

Kritérium A: stresor (jeden povinný)

Osoba byla vystavena: smrti, hrozbě smrti, skutečnému nebo hrozícímu vážnému zranění nebo skutečnému nebo hrozícímu sexuálnímu násilí, a to následujícím způsobem (způsoby):

• Přímá expozice
• Svědectví traumatu
• Zjištění, že příbuzná nebo blízká osoba byla vystavena traumatu
• Nepřímá expozice nepříjemným detailům traumatu, obvykle v rámci výkonu profesních povinností (např. záchranáři, zdravotníci)

Kritérium B: rušivé příznaky (jeden povinný)

Traumatická událost je trvale znovu prožívána následujícím způsobem (způsoby):

• Nechtěné znepokojující vzpomínky
• Noční můry
• Flashbacky (živé vzpomínky)
• Emoční tíseň, úzkost po vystavení připomínkám traumatické události
• Tělesné reakce po vystavení traumatickým vzpomínkám

Kritérium C: vyhýbání se (vyžaduje se jedno)

Vyhýbání se podnětům spojeným s traumatem po jeho prožití následujícími způsoby:

• Myšlenky nebo pocity související s traumatem
• Vnější připomínky související s traumatem

Kritérium D: negativní změny v kognici a náladě (dvě požadované)

Negativní myšlenky nebo pocity, které začaly nebo se zhoršily po traumatu, a to následujícím způsobem (způsoby):

• Nemožnost vybavit si klíčové rysy traumatu
• Přehnaně negativní myšlenky a předpoklady o sobě nebo světě
• Přehnané obviňování sebe nebo druhých ze způsobení traumatu
• Negativní emoce
• Snížený zájem o činnosti
• Pocit izolace
• Potíže s prožíváním pozitivních emocí

Kritérium E: změny úrovně vzrušení a reaktivity

Změny ve stavu vzrušení/ bdělosti a reakčním odpovědím vůči vjemům, které začaly nebo se zhoršily po traumatu, a to následujícím způsobem (způsoby):

• Podrážděnost nebo agresivita
• Rizikové nebo destruktivní chování
• Hypervigilance (zvýšená bdělost)
• Zvýšená lekavost
• Potíže se soustředěním
• Potíže se spánkem

Dále psychiatři vyžadují, aby příznaky byly přítomny nejméně jeden měsíc, jsou omezující na běžném životě a nejsou způsobeny jinou vysvětlitelnou příčinou.