“Drop attack” je lékařský termín pro náhlý pád na zem bez zjevného výpadku vědomí. Typicky k němu dochází při chůzi nebo ve stoji a bez jakéhokoli varování. Náhlé pády dokáží člověka vylekat a mohou vést ke zraněním zejména oblastí kolen, předloktí a obličeje.

Existuje mnoho příčin náhlých pádů, např. prosté pády, nízký krevní tlak a epilepsie, ale poměrně často (zejména u lidí mladších 65 let) se ukazuje, že pád může být typem funkčního neurologického příznaku. Lze jej považovat za formu velmi krátkého disociativního (neepileptického) záchvatu.

Před seznámením se s náplní této stránky je vhodné se poradit se svým lékařem, zda se vás uvedené informace mohou týkat. Informace na těchto stránkách mohou být relevantní v případě, že se jedná o diagnózu “idiopatické náhlé pády” nebo “kryptogenní náhlé pády”. Pokud vaše drop attacks mají známou příčinou (např. onemocnění srdce nebo epilepsii), tyto informace relevantní nejsou.

Jaké jsou typické známky náhlých pádů, tzv. drop attacks?

Více než 90 % náhlých pádů z dosud neobjasněných důvodů postihuje ženy, vyskytují se však i u mužů. Průměrný věk nástupu obtíží je mezi 45 a 55 lety věku, což je o něco později než u některých jiných funkčních příznaků popsaných na těchto webových stránkách. Mohou se však objevit v jakémkoli věku.

Lidé s náhlými pády často popisují následující:

1. “Jen tak jsem se procházel a hleděl si svého.” – “Drop attack” je náhlý pád na zem ze stoje nebo při chůzi.
2. “Nebyl k tomu žádný důvod. ” – Obvykle neexistuje žádný specifický spouštěč, i když někteří pacienti popisují, že pravděpodobnost toho, že se drop attacks objeví, narůstá v určitých situacích zejména pokud se člověk vyskytuje na vrcholu schodů a na rušných místech, jako jsou supermarkety. Může se jednat o souvislost se “smyslovým přetížením”, k němuž u některých lidí v těchto situacích dochází (více k tomuto tématu níže).
3. “V jednu chvíli jsem šel a v další ležel na zemi. Nemyslím si, že jsem ztratil vědomí.” – Pacienti s funkčním náhlým pádem si obvykle samotný pád nepamatují, ale uvědomují si dopad na zem (nebo několik sekund po pádu). To je rozdíl oproti mechanickému pádu, který si lidé často pamatují (a to i velmi podrobně). Liší se také od disociativního (neepileptického) záchvatu, kdy dochází ke skutečnému výpadku vědomí.
4. “Poměrně rychle jsem se dokázal postavit na nohy.” – Na rozdíl od epileptického záchvatu nebo omdlení se lidé s náhlými pády obvykle dokážou poměrně rychle zvednout.
5. “Pořád mám nějaká zranění” – Zranění je častým důsledkem náhlých pádů. Ve Francii se tomuto onemocnění říká “maladie de genius bleus” (nemoc modrých kolen), protože pacienti často padají na kolena, která si přitom pohmoždí. Mezi další častá zranění patří poranění zápěstí, rukou a poranění obličeje. U drop attacks lze vypozorovat, že se člověk jen zhroutí na zem, místo aby se “převalil” (jako při mdlobách).

Náhlé pády často způsobují zranění, zejména kolen a obličeje.
Velký dík patří Nicole, která souhlasila se zveřejněním své fotografie na těchto webových stránkách.

“Kvůli riziku upadnutí se bojím chodit ven.” – Je přirozené, že když člověk trpí na časté nepředvídatelné pády, začne mít z vycházení ven strach. Nejen, že může být takový náhlý pád bolestivý, ale mnoho pacientů uvádí jako hlavní problém stud, který cítí, zejména když jim ostatní přichází na pomoc. Stejně jako u jiných typů “záchvatů” se u lidí s náhlým pádem ve velké míře objevuje strach z chození ven sám bez doprovodu. Jedná se o důležitý prvek, na který myslet v rámci léčby.

Jak se náhlé pády diagnostikují?

Náhlé pády jsou v zásadě poměrně specifickým problémem. Pokud člověk popisuje výše uvedené charakteristiky, je velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o jiný problém (epilepsii, srdeční onemocnění,…).

U starších lidí může k náhlým pádům docházet v důsledku rychlého snížení krevního tlaku. Lékaři k popisu různých typů mdlob souvisejících s nízkým tlakem užívají termínů synkopa, vazovagální synkopa nebo také syndrom karotického sinu.

V diagnostickém procesu je důležité vyšetření srdečního rytmu (EKG) a případně jeho delší varianta (24hodinové nebo i delší EKG), které jsou provedeny s cílem zachytit případnou synkopu. Pokud v anamnéze chybí údaj o jakékoliv formě epilepsie, je velice nepravděpodobné, že by izolované náhlé pády byly důsledkem epileptických projevů.

Další příčinou náhlých pádů může být nestabilita kolen, kyčlí nebo to, že člověk prostě často zakopává. V těchto případech si však člověk většinou pád pamatuje, vzpomínka má často charakter zpomaleného záběru.

Mohu přijít k vážné újmě?

Zranění jsou velmi častým důsledkem náhlých pádů. Může se jednat o zlomeniny kostí nebo zubů, vážnější nebo dokonce život ohrožující zranění se u funkčních náhlých pádů však nevyskytují a to ani u těch, kteří mívají mnoho záchvatů denně. Zásadně se tak liší oproti pacientům s epilepsií nebo mdlobami, u kterých bohužel k vážným zraněním dochází. Důvodem je to, že během náhlých pádů nedochází k úplné ztrátě vědomí, při níž by bylo tělo zcela nechráněno. Lepší je si situaci představit jako ztrátu pozornosti, v níž je tělo částečně chráněno. Tím lze vysvětlit, proč mají lidé s náhlými pády tendenci se spíše zhroutit než převrátit a někdy (ale ne vždy) jsou schopni se při pádu vyhnout nábytku a jiným překážkám v prostoru.

Proč k náhlým pádům dochází?

Obecné informace o tom jak a proč k funkčním příznakům dochází, jsou k dispozici zde na stránkách.

Náhlým pádům ještě zcela úplně nerozumíme. U některých lidí jsou označeny za “kryptogenní” (tj. lékaři v těchto případech netuší, proč k nim dochází, nejsou zároveň přítomny jasné známky toho, že jsou funkční).

U části pacientů lze rozeznat typický vzorec zapadající do obrazu funkčních poruch. Charakteristické jsou následující případy:

• Někteří pacienti s disociativními (neepileptickými) záchvaty mohou v období, kdy se jejich stav zlepšuje, vyvinout náhlé pády nebo se naopak náhlé pády mohou změnit v disociativní (neepileptické) záchvaty. Příkladem je příběh Mary popsaný zde na webových stránkách.

• U pacientů s funkční slabostí končetin může být mechanismus pádu takový, že slabá noha “povolí”. Ačkoliv v popisu zní “pád”, mnohdy se jedná o situaci, kdy člověk pocítí mírnou slabost, na základě které klesne k zemi – upadne. Spíše se tedy jedná o náhlý pád.

• Lidé s drop attacks mohou popisovat zvláštní pocity přicházející bezprostředně po pádu. Říkají, že jsou “mimo”, “přítomni, ale zároveň nepřítomni” – takový stav nazýváme disociace. (podrobnější popis tohoto stavu se nachází zde). U části případů je disociace vlastní příčinou náhlého pádu.

• Funkční náhlé pády se často objevují pouze mimo prostředí domova. Kdyby se jednalo o důsledek onemocnění srdce nebo epilepsie, docházelo by k nim náhodně kdekoliv.

• Uvažování v kontextu tohoto funkčního modelu náhlých pádů může u některých pacientů vést k úspěšnému překonání obtíží, náhlé pády jsou však obecně obtížně léčitelné.

Následuje příklad sledu událostí, které mohou vést k funkčním náhlým pádům:

1. Člověk jednoduše zakopne, upadne nebo omdlí – následně přichází strach až šok, který v budoucnu podnítí větší vnímavost vůči pádům.
2. Náhodný záchvat disociace ve stoji či při chůzi nebo disociativní záchvat vyvolaný pocitem na omdlení vede k dalšímu pádu, tentokrát funkčnímu “náhlému pádu” – následuje další, ještě větší úlek/šok.
3. Tělo a nervový systém člověka jsou nyní z neurovědního hlediska “nastaveny” na pády – objevují se bez nutné přítomnosti spouštěče. Každý další pád má tendenci posilovat “návyk”, který si nervový systém osvojil. Stejně jako u všech funkčních příznaků a funkčních poruch hybnosti jsou i náhlé pády reálným problémem, který si člověk nevymýšlí, nepadá úmyslně.
4. U osob s náhlými pády se přirozeně rozvíjí obava z dalších pádů, což, zdá se, samotné zvyšuje pravděpodobnost toho, že k nim dojde znovu. Nejde o to, že by samotný strach z pádů musel být přítomen neustále, ale spíše obecně o to, že u některých lidí se starostmi týkajícími se pádů a jejich důsledků se pády dějí častěji.
5. Část lidí s náhlými pády popisuje, že mívají dny, kdy tuší, že k pádu dojde, jen neví kdy přesně. Ačkoliv je samotný náhlý pád velmi nepříjemný, následně přijde úleva, jelikož cítí , že pravděpodobnost, že by se týž den/týden situace opakovala, je malá.

Jaká je léčba?

Pochopení diagnózy
Stejně jako u všech funkčních příznaků je i u drop attacks důležitým prvním krokem porozumění podstatě diagnózy. Strach z toho, že za obtížemi stojí epilepsie nebo srdeční onemocnění už tak nepříjemné pocity z náhlých pádů, dále potencuje. Problém se může dokonce i zhoršit.

Náhlé pády jsou velmi charakteristickým klinickým problémem, který zkušený lékař identifikuje poměrně snadno. Slyšet uvedené, je jistě v rámci terapeutického procesu vhodným začátkem.

Dávat pozor na varovné příznaky
Většina lidí s drop attacks nepociťuje žádné varovné příznaky a pokud ano, tak pouze v několika z prvních záchvatů. Část pacientů však může využívat toho, že varovné příznaky má – může se jednat o disociaci, či palpitace (bušení srdce) a nával horka. Pokud se jedná o varovné příznaky, i když trvají jen několik vteřin, je možné čas jejich trvání prodloužit pomocí technik odvedení pozornosti. Podobné druhy léčebných rad dostávají pacienti s disociativními (neepileptickými) záchvaty.

Existují určité situace, během kterých k náhlým pádům dochází?
U menší části pacientů se drop attacks objevují pouze mimo prostředí domova. Podobně tak lidé s panickými záchvaty mají tendenci mít záchvaty pouze když opustí bezpečí svého domova.

Pokud žádné varovné příznaky neexistují
Stejně jako u disociativních záchvatů se i u náhlých pádů může stávat, že ačkoliv pacient sám žádné varovné příznaky nevnímá, jeho okolí (přátele, rodina) si všimne určitých charakteristických změn, které náhlému pádu předchází. Typicky se může člověk náhle ztišit, vypadat tzv. “mimo”, “vzdáleně”. Pokud si přátelé a rodina mohou těchto příznaků typických pro disociaci všímat a sledovat je, požádejte je, aby vás informovali, pokud se objeví. Může to pomoci identifikovat pocit disociace, kterého jste si dřív nebyli vědomi.

Zní to možná trochu zvláštně, ale v některých případech se zdá, že když lidé disociují, disociují také od pocitu, že jsou “mimo”, když taková situace nastane. Potřebují pomoci naučit se stav disociace rozpoznat.

Když nic z uvedeného nepomáhá

U většiny pacientů s náhlými pády žádné varovné příznaky prostě nejsou – člověk se jich nedopátrá ani při usilovném hledání. Záchvaty se objevují kdekoliv včetně domova, a tak se zdá, že cesta k vyléčení neexistuje. Často se tak děje i v případech, kdy pacient diagnózu plně akceptuje a chápe. Mezi léčebné postupy, které lze v těchto případech uplatnit, patří např.:

Medikace

Nápomocné mohou být některá z léčiv popsaných v sekci stránek věnovaných farmakoterapii. Jedná se o léky typu amitryptilinu a klomipraminu. Tyto se sporadicky používají také u jiných stavů spojených s pády, např. u kataplexie a to s dokumentovaným úspěchem.

Terapeutický rozhovor

Pokud se dostaví pocit, že je život náhlými pády ovládán, může se jednat o začarovaný kruh, kdy neustálé obavy z toho, kdy další drop attack přijde a jaké zranění může příště přivodit, ve skutečnosti problém dále zhoršuje a udržuje v chodu. V tu chvíli může pomoci otevřený rozhovor s lékařem nebo psychologem. Psycholog může použít obdobného přístupu jako u panických záchvatů, i když se jedná o odlišné poruchy. V praxi se může jednat například o postupné pokusy s vycházením ven bez doprovodu druhých nebo učení se, jak se vyhnout akutním pocitům trapnosti a přijmout pomoc v případě, že člověk upadne na veřejném místě. Je nutné si o svých obavách udělat přehled a podívat se na ně s odstupem, zda jsou reálné.

Uvedené možnosti ani tak nemusí pro některé lidi znamenat vyřešení problému. Součástí vysvětlení může být to, že problematika stále zůstává z velké části neobjasněna. U části lidí může být návyk tak pevně zakořeněn, že je prostě příliš těžké ho změnit.

Pochopení rodiny, přátel a zdravotníků je stěžejní součástí procesu vyrovnání se s problémem. Je dobré si promluvit o tom, jak byste si přáli, aby se vaše okolí chovalo v případě, že se drop attack objeví. Mnoho lidí dokáže navzdory častým náhlým pádům pracovat a vést společenský život.

Řízení auta

Oficiální guideliness toho, jak přistupovat k otázce řízení u pacientů s náhlými pády, neexistují. Je nutné problém diskutovat se svým ošetřujícím lékařem.