Závrať včetně “PPPD” (Perzistentní posturání percentuální závrať)

Závrať je běžně se vyskytující příznak v neurologii, který může mít rozličné příčiny – migrénu, problémy se středním uchem (vestibulární poruchy – např. BPPV benigní paroyxysmální polohové vertigo nebo labyrintitida) a nebo třeba jako nežádoucí účinek léků.

Závrať objevující se jako součást funkčního onemocnění je relativně častým jevem představujícím až 20% z celkového množství pacientů přicházejících k lékaři se závratí. Pokud se závrať objeví jako funkční porucha, nazýváme ji:

Perzistující posturální perceptuální závrať (PPPD z angl. originálu)

Jinými jmény také vizuální vertigo, fobické posturání vertigo, funkční závrať, chronická subjektivní závrať či prostorový a pohybový diskomfort (vše převzato z angl.).

Nedávno bylo PPPD definováno Světovou zdravotnickou organizací jako:

• “Perzistující nevertiginózní závrať, nestabilita, nebo obojí trvající 3 měsíce a déle.
• Příznaky jsou přítomny po většinu dní, často se během dne stupňují, ale mohou i slábnout. Chvilkové vzplanutí se může objevit spontánně nebo při náhlém pohybu.
• Nejvíce se obtíže projevují ve vzpřímené poloze, dále když je člověk vystaven pohybujícím se nebo komplexním vizuálním podnětům a během aktivního či pasivního pohybu hlavou. Uvedené situace nemusí podněcovat obtíže stejnou měrou.
• Poruše obvykle předchází výskyt akutních nebo epizodických vestibulárních problémů nebo problémů s rovnováhou. Příznaky mohou začínat přerušovaně a poté se upevňovat.

Nyní bude následovat typický příběh PPPD

Klářina zkušenost s PPPD

Klára je 24letá žena, která měla v předchozích dvou letech prakticky neustále závratě. Na počátku obtíží prodělala onemocnění spojené se závratí/vertigem, kdy se jí všechno strašně točilo, bylo jí špatně a týden téměř nemohla vstát z postele. Lékař jí stanovil diagnózu virové labyrintitidy – virové infekce středního ucha, která způsobuje závratě a obvykle odezní do týdne či dvou.

Když se zotavila, výše popsané stížnosti na závratě se změnily na míň výrazný nespecifický pocit závratě, který se jí velmi těžko popisoval. Už to nebyl pocit toho, že se vše točí. Říkala, že se jí motá hlava, jako by se kymácela ze strany na stranu a měla pocit “pohybu” ve stoji nebo při chůzi. Zaznamenávala ho však i při ležení v posteli v noci.

Čas od času se cítila “mimo”, jako by se vznášela v prostoru a lidé jí připadali zvláštně vzdálení. Nahánělo jí to strach.

Povšimla si také vlastní přecitlivělosti na pohybující se předměty v okolí, když je sama v klidu a nehýbe se. Používání počítače nebo návštěvy rušného prostředí, jako jsou supermarkety se staly velmi obtížnými. Uvědomila si, že ji poměrně často přepadají obavy z možného pádu. Skutečně spadla pouze jednou, ale měla pocit, že zažila hned několik “skoronehod”.

Myšlenka na to, že by mohla venku upadnout a ztrapnit se v ní vyvolávala úzkost, a proto se snažila rušným místům a chození ven vyhýbat, jak jen to bylo možné.

Postupem času přišla k uvědomění, že závratě začaly v podstatě její život ovládat. Zpočátku se obávala, že na vině je nějaká závažná příčina a vyhledávala si všemožné informace na internetu. Navštívila také lékaře, kteří jí provedli podrobné testy rovnováhy a podstoupila magnetickou rezonanci mozku s normálním výsledkem.

I když jistota, že se nejedná o žádný hrozivý problém narůstala, bylo pro ni stále velmi těžké se s přítomností příznaků vyrovnat. Objevila se únava a porucha soustředění a s nimi související různě dlouhá období pracovní neschopnosti. Celou věc ještě zhoršovaly pravidelné migrény, při kterých závratě často nabývaly na intenzitě.

Nyní se cítila v koncích. Co bylo příčinou závratí, proč jí nikdo nedokázal říct, co se děje a jak se uzdravit?

Jak funkční závrať/PPPD vzniká?

Klářin příběh je velice typický. Začal epizodou virové labyrintitidy, která narušila její rovnovážný systém. Další situací, kdy se může PPPD vyvinout je po závrati provázející migrénu nebo jako důsledek úrazu hlavy.

Všechny zmíněné příčiny závratě narušují různou měrou procesy, které za normálních okolností brání člověku v tom, aby se mu netočila hlava. Náš mozek totiž neustále vykonává spoustu práce, aby nám v pocitu závratě zabránil.

Hlava, tělo a oči se mohou pohybovat nezávisle na sobě. Náš mozek je však schopen všechno roztřídit, aniž by většina z nás neměla abnormální pocity pohybu.

Děje se tak prostřednictvím neuvěřitelně složitého procesu využívajícího informace ze středního ucha????????, nohou a zraku, jehož detaily neurověda stále zjišťuje. Je s podivem, že se takto komplexní proces neporuší častěji.

Pro bližší informace k tématu PPPD je zde přiložený odkaz na neurologický článek:

https://pn.bmj.com/content/practneurol/18/1/5.full.pdf

Při PPPD dochází k tomu, že se normální “filtry”, které mozek používá k potlačení pocitů pohybu, pokazí. Místo toho, aby mozek dokázal vše vyvážit a poskytl při pohybu příjemný pocit plynulosti, vnímá člověk pohyb, který by vnímat neměl.

Po nějaké době, až si problému člověk začne všímat, přirozeně se objeví otázky na původ obtíží. Přemýšlení o závrati nebo obavy z ní “zvyšují intenzitu” tohoto pocitu. Tím se dále potencuje a vzniká začarovaný kruh. Situaci ilustruje obrázek níže.

Stejně jako u všech funkčních poruch se i u závratě nejedná o pouhou domněnkou mysli. Člověk ji nemůže jednoduše “vypnout”. Po nějaké době se stane setrvalým vtíravým pocitem – ekvivalentem jemuž může být hučení v uších.