Funkční kognitivní porucha znamená problém s pamětí nebo soustředěním, k němuž dochází, když mozek nefunguje správně. Tyto příznaky nejsou důsledkem průvodního onemocnění nebo poškození mozku, nicméně jejich příčina je v mozku lokalizovaná.
Část pacientů má relativně mírnou formu funkčních kognitivních příznaků mnohdy provázejících jiné zdravotní potíže. Na druhou stranu existují tací, u nichž stojí problémy s pamětí v popředí jejich zdravotních obtíží a tehdy užíváme termínu funkční kognitivní poruchy. Funkční kognitivní příznaky mohou být zdrojem závažných obav a znesnadňovat vykonávání řady běžných aktivit, jako je práce či rozvíjení společenských vztahů.
Přirozeně vyvstává u některých lidí obava, že příčinou obtíží je demence, např. Alzheimerova choroba nebo poškození mozku následkem úrazu.
Rozhodování, zda problémy s pamětí a myšlením jsou důsledkem poškození/onemocnění nervové soustavy, nebo jsou spíše funkčního rázu, vyžaduje pečlivé vyšetřování. Přesvědčivé stanovení správné diagnózy funkční poruchy a poskytnutí porozumění toho, v čem problém tkví, je však touto cestou možné a může pomoci najít strategie vedoucí ke zlepšení symptomů.
Informace zde na této stránce jsou určeny jako první pomoc k pochopení problematiky.
Funkční kognitivní příznaky jsou časté. Dosavadní užívání mnoha různých termínů k jejich popisu může být však matoucí.
Mohou se vyskytnout i samostatně bez doprovodu jiných funkčních příznaků, nicméně u lidí trpících různými formami funkční neurologické poruchy (FNP) jsou velice časté. FNP je termín užívaný k popisu široké škály neurologických příznaků, jako je např. funkční slabost končetin nebo funkční výpadky vědomí, které mají všechny podobné mechanismy vzniku spojené se špatným fungováním nervového systému. Dále se vyskytují u stavů spojených s chronickou bolestí, jako je fibromyalgie a u stavů spojených s velkou únavou, úzkostí a depresí. Toto téma je podrobněji rozepsáno v dalších částech textu.
Funkční kognitivní příznaky vznikají z rozličných důvodů. Nejčastěji se jedná o vícero různých faktorů dohromady.
Mohou se objevit z ničeho nic nebo v návaznosti na poranění či traumatickou událost. Úraz hlavy nebo lehké mozkové poranění je častým spouštěčem obtíží.
Většina faktorů zapříčiňujících funkční kognitivní příznaky působí mechanismem narušení souboru procesů mozku nazývaných pozornost.
Přestože je naše kapacita schopnosti učit se a uchovávat informace obrovská, možnosti naší pozornosti jsou v tomto srovnání omezené. V jednom okamžiku se můžeme soustředit jen na malou část světa. Protože jdou oba procesy ruku v ruce, pokud člověk nedokáže zaměřit pozornost na nové informace, není schopen se je naučit a zapamatovat si je.
Ačkoliv by se mohly zdát příznaky funkční kognitivní poruchy a demence podobné, příčina obou je odlišná. U demence k paměťovým příznakům dochází vlivem poškození oblastí mozku odpovědných za paměť jako důsledek progresivního onemocnění mozku. Naproti tomu u funkční poruchy příznaky vznikají jako důsledek změn v mozkových pochodech a ne jako známka průvodního onemocnění či poškození mozku.
Mirný kognitivní deficit (v angl. MCI, mild cognitive impairment) je termín užívaný lékaři k popisu pacientů s kognitivními/paměťovými příznaky, které nedosahují tíže demence, nicméně míra pravděpodobnosti rozvoje demence v průběhu času je vysoká. MCI však není diagnóza sama o sobě jako spíše popis tíže příznaků.
Důležitým faktem je, že některým pacientům s funkčními kognitivními příznaky může být řečeno, že mají MCI, zejména v případě potíží s prováděním paměťových testů. U lidí, u kterých lékaři jasně identifikují funkční příčinu jako zdroj kognitivních příznaků, je však menší pravděpodobnost, že se u nich v budoucnu demence vyvine něž u jiných případů mírných kognitivních poruch.
Identifikovat funkční kognitivní příznaky může být esenciální z hlediska stanovení prognózy, tedy míry rizika rozvoje demence a také z hlediska možných specifických forem terapie, které by mohly ulevit tíži příznaků.
Funkční kognitivní příznaky jsou skutečné. Nejsou předstírané, vymyšlené nebo pouze “v hlavě”.
Pro některé lidi může být deprese nebo úzkost důležitým faktorem přispívajícím k rozvoji funkční poruchy paměti a pozornosti. I pro jedince, kteří depresí nebo úzkostí netrpí mohou starosti týkající se potíží s pamětí zhoršit příznaky a učinit návrat do normálního stavu náročnějším. Ačkoliv mnoho lidí s funkčními příznaky depresivní ani úzkostní nejsou, je dobré mít se na pozoru a rozpoznat jejich přítomnost, jelikož jejich léčba může výrazně přispět ke zmírnění paměťových obtíží.
Pocit důvěry v to, že je diagnóza stanovená správně, má zásadní význam pro celý terapeutický proces. Pokud Vám chybí, bude mnohem náročnější se odhodlávat k procvičování níže navržených svépomocných technik.
Pokud si myslíte, že ve skutečnosti funkční poruchou paměti a pozornosti netrpíte, je doporučeno si uvědomit základy, na nichž byla diagnóza stanovena. Obvykle se jedná o to, že vzorec vašich příznaků odpovídá typickým rysům pro tento stav.
Přítomnost stresu není podmínkou rozvoje funkčních kognitivních příznaku. Pokud je příčinou odmítání diagnózy to, že Váš lékař zmínil možnou „souvislost se stresem”, mohlo dojít k nedorozumění. Jak víme, stres u mnoha pacientů příznaky vyvolává, ale u mnoha jiných ne. Pro diagnózu je tedy to, jestli stres byl či nebyl přítomen, nepodstatné.
V případě potřeby se vraťte a promluvte si s osobou, která diagnózu stanovila. Zjistěte, proč ji stanovila, a možná pak bude představa o povaze vašeho stavu jasnější.
•Užíváte léky, které by mohly zhoršovat problémy s pamětí? Mnoho různých typů léků, zejména prášky proti bolesti a na spaní mohou tyto příznaky zhoršovat. Pokud tyto léky užíváte, je dobré oslovit svého lékaře stran možných úprav medikace.
•Je váš spánkový režim dobrý? Pokud ne, pokuste se dodržovat pravidla spánkové hygieny. Také pravidelná fyzická aktivita spánku pomáhá a zlepšuje celkovou kvalitu žití.
•Také příznaky úzkosti a deprese je vhodné konzultovat s lékařem, případná léčba může ovlivnit i paměť a soustředění.
•Pokud žijete s chronickou bolestí, je užitečné seznámit se se strategiemi jejího zvládání, případně kontaktovat svého praktického lékaře a zeptat se na specialistu zaměřujícího se přímo na léčbu bolesti.
• Je důležité si udržovat vyvážený režim, co se rozvržení aktivit týče. Lidé s funkční poruchou mají mnohdy tendenci k hyperaktivním návalům (vzestup) ve dnech, kdy se cítí dobře, ale ty následně vedou k velkému vyčerpání (pád) a zhoršení stavu ve dnech následujících. Lepší strategií je pokusit se více vyrovnat aktivitu, to znamená udělat trochu méně v dobré dny, a trochu více, když je špatný den.
Užívání metod, jako např. psaní seznamů nebo nastavování budíků jako připomínek konkrétních povinností může být užitečné. Na druhou stranu je dobré se na ně zcela nespoléhat a snažit se zapojovat paměť natolik normálním způsobem, jak to jen jde. Vedení seznamů apod. může někdy spotřebovat tolik pozornosti, že to tíži kognitivních příznaků ještě zhorší. Postupem času je dobré množství seznamů zredukovat, což následně pomůže k zisku větší jistoty v procesu užívání paměti.
5. Naučit se zasahovat do vlastních zautomatizovaných myšlenek týkajících se paměti. Prvním krokem je všímat si automatického proudu myšlenek, který se spustí, když něco zapomenete/uděláte chybu. Zpochybnění těchto myšlenek může pomoci vaší paměti začít pracovat normálnějším způsobem.
Například:
Ačkoliv část lidí jistě může profitovat z výše zmíněných tipů, je jasné, že dosáhnout pokroku sám bez odborného vedení může být náročné. V současné době není k dispozici mnoho důkazů o tom, jaká léčba funkční kognitivní poruchy je nejúčinnější. Je známo, že kognitivně-behaviorální terapie (KBT) může pomoci lidem, kteří žijí s dalšími tělesnými příznaky, jako je bolest a únava.
Je možné, že tato forma terapie by mohla pomoci i při funkčních kognitivních příznacích, ale k tomu je za potřebí dalšího zkoumání.
To, že svépomocné strategie se u Vás neshledají s úspěchem neznamená vaše pochybení nebo to, že není naděje na úpravu. Některá neurologická či psychiatrická oddělení vás mohou odkázat na kognitivně behaviorální terapii. Je dobré se ošetřujícího lékaře zeptat na všechny možné terapeutické metody, které jsou dostupné a vhodné.
Pro některé lidi jsou kognitivní příznaky součástí většího obrazu zdravotních obtíží. Část může mít další symptomy z řad funkčních neurologických poruch (FNP). FNP jsou běžným zdravotním problémem, který vzniká jako důsledek špatné funkce nervového systému, nikoliv jeho poškození (tedy jde o software, nikoliv hardware).
Část lidí s funkčními kognitivními příznaky může sdruženě trpět i úzkostí, depresí či PTSD (posttraumatickou stresovou poruchou). Někdy jsou deprese a úzkost důsledkem stresu způsobeného zdravotním problémem samotným.
Funkční kognitivní příznaky se objevují i u stavů spojených s chronickou bolestí, jako je fibromyalgie a komplexní regionální bolestivý syndrom.
Funkční kognitivní příznaky se rovněž vyskytují u pacientů s tzv. postkomočním syndromem po úrazu hlavy. Jeho součástí jsou také bolesti hlavy, závratě a přecitlivělost na zvuky a světlo.
Velká část lidí s funkčními kognitivními příznaky nemají žádnou ze zmíněných průvodných obtíží. Pokud se však nějaká z nich objeví, je dobré ji prodiskutovat s odborníkem, klinickým psychologem, neurologem či psychiatrem, který problémům tohoto rázu rozumí a ví jak pomoci.
Joshovi je 28 let a pracuje jako asistent pedagoga ve speciální škole. Při práci byl nešťastnou náhodou udeřen do hlavy stolem, který jiný zaměstnanec stěhoval na chodbu. Nebyl v bezvědomí, ale několik minut po úrazu se cítil jako omráčený.
Několik následujících dní pociťoval bolesti hlavy, závratě a špatné soustředění. Byl přecitlivělý na jasné světlo a cítil se velmi znaveně. Vzal si v práci volno, aby si odpočinul. Během několika následujících týdnů závratě ustoupily, bolesti hlavy se zmírnily až do stavu, kdy se opět mohl vrátit do práce.
Po návratu do práce se začal potýkat s problémy s pamětí a soustředěním. Ačkoliv měl dříve vynikající paměť, nyní si musel psát seznamy, aby nezapomínal úkoly. Po rozhovorech s kolegy se mu často stávalo, že zapomněl většinu detailů z jejich rozhovoru. Děti ve třídě oslovoval někdy špatným jménem, i přesto, že je dobře znal. Měl pocit “mozkové mlhy”, jako by nebyl zcela ve své kůži. Jeho myšlení bylo pomalejší a všechno mu připadalo jako větší námaha.
Příznaky byly horší ve dnech, kdy špatně spal nebo ho bolela hlava, ale prakticky nikdy se necítil úplně dobře. Každý den, když přišel z práce domů, byl vyčerpán.
Celá situace byla velmi frustrující a Josh se obával, zda si při nehodě nepoškodil mozek. Praktický lékař mu řekl, že příznaky mohou být způsobeny stresem nebo depresí, ale on měl svou práci rád a depresivně se necítil.
Nakonec Josh navštívil neurologa, který mu vysvětlil, že jeho příznaky jsou typické pro funkční kognitivní poruchu. Byl překvapen, protože se obával, že jsou problémy s pamětí způsobeny poškozením mozku a že se možná nikdy nezlepší. Neurolog mu vysvětlil, že bolest a špatný spánek narušují schopnost mozku soustředit se. Obdržel leták s několika užitečnými radami, jak zlepšit spánek. Když se společně podívali na Joshovy aktivity, všimli si, že ve dnech, kdy se cítil “v pořádku”, měl tendenci to “přehánět”, což ho vyčerpávalo. Josh si promluvil se svými nadřízenými ve škole a vyjednal si některé změny v pracovní době a povinnostech, aby mohl postupně zvyšovat úroveň své aktivity v práci bez tohoto “boom and bust” (“vzestup a pád”) vzorce. Postupem času se Joshova úroveň energie zlepšila a vše začalo být o něco snazší. Stále ještě občas oslovoval děti špatným jménem, ale všiml si, že to občas dělají všichni, a už se necítil znepokojeně nebo trapně, když se to stalo.
Jean je 63letá žena. Má za sebou několik těžkých let plných péče o matku, která před půl rokem zemřela na Alzheimerovu chorobu.
Poprvé si Jean uvědomila, že něco není v pořádku asi před třemi měsíci, když si u bankomatu nemohla vzpomenout na své číslo PIN. To se jí nikdy předtím nestalo.
Během rozhovorů se začala “ztrácet” a někdy si nemohla vzpomenout na věci, o kterých jí manžel tvrdil, že už jí je řekl. Začala hojně užívat seznamů, poznámek a upomínek v telefonu, protože si byla jistá, že jinak by zmeškala důležitou schůzku.
Každý den se Jean přistihla u toho, že vešla do místnosti a zapomněla z jakého důvodu. Ačkoli se nikdy nestalo, že by se ztratila mimo prostředí domova, začala se obávat, že by se to mohlo stát. Když se svěřila manželovi, navrhl, že se ujme řízení auta a že bude lepší, když budou chodit ven jen spolu.
Poté, co nechala jednou ležet na zapnutém sporáku prázdnou pánev, přestala Jean úplně vařit a začala si místo toho kupovat jídlo z mikrovlnné trouby, aby zabránila tomu, aby se obdobná situace zopakovala. Vzhledem ke všemu, co se dělo, si byla Jean jistá, že se jedná o první projevy Alzheimerovy choroby. Měla obtíže s usínáním, celé hodiny ležela v posteli vzhůru a přemýšlela nad tím, co musí druhý den všechno zařídit, a taky s tím, jak to zvládne rodina, až se bude její demence zhoršovat.
Jean navštívila svého lékaře aniž by řekla rodině, že si myslí, že trpí demencí, protože nikoho nechtěla znepokojovat. Bylo pro ni velmi stresující, když ji lékař požádal o provedení testů paměti. Následně ji poslal na kliniku specializovanou na problémy s pamětí, kde jí ovšem psychiatr sdělil, že demenci nemá. Jean to ovšem neuklidnilo, protože si byla jistá tím, že je s její pamětí něco velmi vážně v nepořádku.
Po další návštěvě u psychiatra, během níž celou situaci znovu důkladně probrali, si však začala všímat, že její paměť vlastně funguje. Všímala si také situací, kdy se její mysl začne toulat a dělat si starosti natolik, že jí znemožní normálním způsobem přijímat informace. Přestala i používat tolik poznámek a seznamů – při nákupech sice byla schopna udělat pár chyb, ale zdaleka ne tak moc, kolik očekávala. Jean obnovila kontakt se svými přáteli a přestala plánovat nejhorší, i když se obavy z toho, že se jednou u ní rozvine demence občas objevily.
Zde se nachází odkazy na stránky v angličtině:
K tematice funkčních kognitivních příznaků po úrazu hlavy lze najít informace a užitečné rady pod tímto odkazem.
Webové stránky schválené britskou NHS s užitečnými informacemi a zdroji k tématům spánku, stresu, úzkostí, špatné nálady a dalším.
V případě zájmu o vědeckou review problematiky funkčních kognitivních příznaků v angličtině navštivte
Datum: 25. června 2020
Autoři:
Někteří pacienti s funkčními neurologickými příznaky uvádějí poměrně dramatická období amnézie, například na celé odpoledne nebo na celou cestu autem. Zejména se jedná o lidi trpící disociativními záchvaty, kteří mají často výpadek paměti na příznaky těsně předcházející záchvatu.
V případě, že se jedná o výše popsanou ztrátu delšího časového intervalu, vysvětlením s velkou pravděpodobností může být právě disociativní amnézie. Zde na webu je stránka věnovaná přímo disociativním příznakům, kde jsou tyto podrobněji rozepsány.
U disociativní amnézie si člověk není schopen vybavit události, protože
• byl v průběhu situace ve stavu podobném transu nebo
• má omezený přístup k normálním vzpomínkám z důvodu změny mozkové funkce jako součásti funkčního či disociativního onemocnění
We will be re-directing you to the University of Edinburgh’s donate page, which enable donations in a secure manner on our behalf. We use donations for keeping the site running and further FND research.
