Download FND app Android Aapp IoS App
FND Links Feedback Donate Language
  • English (UK)
Home / Symptoms / Příznaky FNP / Funkční (disociativní) záchvaty

Funkční (disociativní) záchvaty

Funkční (disociativní) záchvaty jsou jedny z nejčastěji se vyskytujících funkčních příznaků.

Lze se setkat s různým názvoslovím – záchvaty jsou popisovány jako „disociativní”, někdy také „neepileptické“ či „psychogenní“. Na těchto webových stránkách je užíváno termínu „funkční“. 

Záchvaty mohou připomínat epilepsii nebo omdlévání, jejich četný výskyt může představovat významné omezení v běžném životě. Mají různé podoby: od záchvatů třesu po záchvaty charakterizované pouhým výpadkem vědomí (a to často i na poměrně dlouhou dobu).

Na rozdíl od epilepsie disociativní záchvaty nevyvolává abnormální elektrická činnost v mozku nebo jiná neurologická nemoc. Příčinou je přechodný problém ve fungování nervové soustavy, připodobnit jej lze ke stavu podobném transu. Disociativní záchvaty jsou potenciálně léčitelné, terapie však není snadná a výrazně se liší od epilepsie léčené prášky. Terapeutické techniky mají za cíl získat kontrolu nad záchvaty a uvědomit si, proč se člověku v danou chvíli dějí.

Zatímco epileptické záchvaty jsou způsobeny náhlým abnormálním elektrickým výbojem v mozku, záchvaty disociativní vznikají procesem, který označujeme jako „disociaci”.

Příklad abnormálního nálezu na EEG u epileptického záchvatu na obrázku vlevo v porovnání s normálním EEG nálezem u disociativního záchvatu v obrázku napravo.

Jedná se o běžně se vyskytující příznak. Trpí jím téměř polovina osob přivezených do nemocnice s podezřením na epileptickou etiologii záchvatu. Mnozí pacienti s disociativními záchvaty byli během diagnostického procesu označeni jako epileptici, případně i užívali léky proti epilepsii. 

Jaké jsou typické znaky záchvatů?

Obrázek výše zachycuje funkční záchvat. Pochází z knihy z 19. století, která záchvaty popisuje.

Existují 2 hlavní typy funkčních záchvatů

  1. S pohyby (končetin, hlavy, trupu) – pacient má typicky zmítavé pohyby, které vypadají jako generalizovaný epileptický záchvat (dříve nazývaný „grand mal“)
  2. Bez pohybů – při těchto záchvatech pacienti mohou padat na zem a ležet bez hnutí a jakékoliv reakce, často i po mnoho minut. Někteří mohou mít také epizody zírání do prázdna

Ošetřující lékař bude hledat specifické a typické znaky disociativních záchvatů, které se liší od záchvatů epileptického původu. Patří mezi ně:

Stanovení diagnózy funkčních záchvatů vyžaduje, aby byl lékař odborníkem na diagnostiku epilepsie, epileptolog, protože epilepsie může mít mnoho různých forem. Oba typy problémů dokáží vypadat velmi podobně i pro zkušené pozorovatele, jakou jsou záchranáři, zdravotní sestry a nemocniční lékaři.

Odborníci mohou diagnostikovat záchvaty přesněji (až v 9 z 10 případů), pokud mají k dispozici videozáznam záchvatu (například video nahrané na mobilní telefon). Diagnózu mohou často stanovit s vysokou jistotou také tehdy, když vás viděli a vyšetřili během jednoho z vašich záchvatů.

V diagnostickém procesu může být nápomocné vyšetření EEG (elektroencefalogram), které měří elektrickou aktivitu v mozku. EEG během epileptických záchvatů ukazuje abnormální vzory elektrické aktivity, které se nevyskytují u funkčních záchvatů. EEG je nejpřínosnější, když je kombinováno s videozáznamem jednoho z vašich záchvatů. I v tomto případě by se lékař měl zaměřit na typický vzhled funkčních záchvatů, ne pouze na „normální EEG“.

Zobrazovací vyšetření mozku, jako jsou MRI nebo CT, nejsou užitečné při diagnostikování disociativních záchvatů, ale mohou být provedeny, aby se vyloučila přítomnost jiných současných problémů u osoby s funkčními záchvaty.

Proč k záchvatům dochází?

Funkční záchvaty jsou složitým problémem. U různých lidí k nim dochází z různých důvodů. Často je provází pocity frustrace, obav a špatné nálady, které však nejsou příčinou problému.

Existuje řada různých situací, během nichž záchvaty vznikají. Ačkoliv se může stát, že se v jedné z uvedených situací člověk najde, často se stává, že žádná z nich se relevantní nejeví:

  1. Náhodně — Jednou z nejhůře pochopitelných věcí na těchto záchvatech je, že se často objevují zcela nečekaně, bez jakéhokoliv varování.
  2. V době odpočinku v nepřítomnosti rozptylujících podnětů – Funkční záchvaty a s nimi spojený stav podobný transu s větší pravděpodobností nastanou, když odpočíváte a nic neděláte, například v posteli nebo na gauči. Pokud jste rozptýleni nebo se soustředíte na něco jiného, je pro tento pocit transu obtížnější vás „ovládnout“.
  3. Během hyperventilace – U některých lidí se záchvaty objevují současně s mělkým a zrychleným dýcháním, kterému se říká hyperventilace. Vy si možná ani neuvědomíte, že dýcháte příliš rychle, všimnout si toho však může okolí. Hyperventilace může záchvat zhoršovat. Je užitečné to vědět, může se jednat o cestu, jak v budoucnu záchvaty zastavit v dřívější fázi. Další tělesné příznaky, které můžete během záchvatu pociťovat, jsou návaly horka, svírání na hrudi a brnění rukou. Někdy jsou dominantnější právě tyto příznaky panického záchvatu.
  4. S depersonalizací/derealizací — tato slova popisují disociativní příznaky, které se u mnoha lidí vyskytují současně s funkčními záchvaty. Obvykle se jedná o děsivý nepříjemný pocit, že věci kolem vás nejsou 100% reálné, nebo že se necítíte zcela spojeni se svým tělem či máte pocit, že je vše vzdálené a podivné. Pokud tyto příznaky máte, je užitečné vědět, co jsou zač a že se jedná o součást záchvatu. Mnoho lidí, kteří tyto jevy nikdy předtím neprožili, se dokáže tak vyděsit, že mají obavu, že by mohli umřít. Člověk může mít „mimotělní zážitek“, ale nemůže v důsledku takového stavu zemřít. Lidé často popisují, že si uvědomují lidi kolem sebe, ale nejsou schopni s nimi mluvit.
  5. Při stresu – Část lidí popisuje, že se záchvaty zjevně objevují v souvislosti se stresem. Příkladem může být záchvat po nepříjemné hádce nebo na rušném a hlučném místě, například v supermarketu. Někteří pacienti uvádějí, že záchvaty přichází, když myslí na velmi rozrušující věci.
  6. Při bolesti – Bolest je u lidí s funkční poruchou velmi častá. U některých lidí se objevují funkční záchvaty jako reakce na návaly bolesti. Vypadá to, že mozek se v těchto situacích naučí „vypnout“, aby se bolesti zbavil. Až na to, že to „nedělá“ člověk sám. Děje se to automaticky.

Pacienti s funkčními záchvaty mají často krátké varování alespoň u 50 % záchvatů. Část nemusí mít varování vůbec žádné, jiní ho mají při každém záchvatu. Poměrně často zažívají pacienti varování ze začátku problému a to se postupem času zkracuje, může až vymizet.

Rozpoznání této varovné fáze, naučení se prodlužovat délku jejího trvání a pochopení, že zažívaný výpadek vědomí může být reakcí těla na tyto nepříjemné varovné příznaky, může být klíčovou součástí učení se překonávat funkční záchvaty.
Kliknutím na Léčba se dozvíte více informací obecně a najdete konkrétní stránku o léčbě funkčních záchvatů

Co může přispívat k horšení záchvatů v čase?

Je možné, že nikdy nebude možné přesně určit, proč u někoho k funkčním záchvatům dochází, ale jakmile se záchvaty objeví, existuje mnoho faktorů, které problém mohou horšit. Pro většinu lidí jsou to zejména obavy ze záchvatů, které je následně mohou výrazně zhoršit.

Vytváří se jakýsi „začarovaný kruh“, kdy obavy ze záchvatů vedou k jejich častějšímu výskytu, což vyvolává další obavy a více záchvatů.

Příklady věcí, které mohou lidi znepokojovat a tím zhoršovat jejich záchvaty, zahrnují:
 strach z poranění během záchvatu
 strach ze ztrapnění se při záchvatu na veřejnosti
 strach ze ztráty kontroly
 protichůdné informace od různých lékařů
 pocit, že žádný lékař přesně neví, co s vámi je
 obava, že máte závažné onemocnění, které nebylo dosud odhaleno
 užívání léků, které nepomáhají
 zažívání nepříjemných vedlejších účinků léků
 strach, že vám ostatní problémy nevěří

Užitečné webové odkazy

Na YouTube jsou k dispozici videa lidí s funkčními záchvaty. Ty nejsou do našich stránek vloženy, ne každý chce nahrávky lidí se záchvaty vidět.