Co je funkční myoklonus?

Funkční myoklonus znamená náhle se objevující škubavé nebo trhavé pohyby, které se objevují jako projev funkční poruchy hybnosti.

Myoklonus sám o sobě je příznak, který provází celou řadu neurologických nemocí, ale také některé normální stavy.

Většina lidí má zkušenost se škubnutím nebo trhnutím těla při usínání. Tyto pohyby se nazývají „hypnagogické záškuby“.

Většina lidí také zná náhodně se vyskytující tělesný záškub nebo  „zachvění“, které rychle projede tělem.

Občasný hypnagogický záškub nebo zachvění těla jsou zcela normální. U funkčního myoklonu se ale záškuby stávají častým a silně omezujícím problémem.

Mohou se vyskytnout v paži či v noze, často k nim dochází rovněž na těle. Pohyby jsou neovladatelné (tj. mimovolní).

Jak problém začne?

Funkční myoklonus často začne zcela náhle (asi ve dvou třetinách případů), rozvoj ale může být i postupný. Postihuje pacienty v pozdějším věku než některé z jiných příznaků popsaných na těchto stránkách. Např. u  skupiny 35 pacientů byl průměrný věk, kdy tato porucha začala, 45 let.

Může vzniknout v návaznosti na některou z následujících situací:

1. Tělesné poranění. Funkční myoklonus se může projevit jako součást komplexního bolestivého regionálního syndromu. Záškuby v trupu obvykle provází bolesti v zádech.
2. Po projevech myoklonu v souvislosti s lékařským problémem, jako např.
   • vedlejší účinek medikace
   • mdloba s trhavými pohyby
   • infekce
   • po hospitalizaci na intenzivní péči
3. Po úleku nebo panické atace
4. Spolu s příznakem nazývaným „disociace“ (odpojení od sebe či okolního prostředí), který se může vyskytnout bez sebemenšího pocitu strachu.
5. Jako následek jiné příčiny slabého myoklonu, která se zvýraznila přítomností funkčního myoklonu.

Jak se stanovuje diagnóza?

Funkční myoklonus obvykle diagnostikuje neurolog. Může se jednat o nelehký úkol, neboť předpokládá odbornou znalost celé škály trhnutí a záškubů způsobených neurologickými onemocněními, z nichž mnohé jsou neobvyklé.

Následuje několik projevů, na které je třeba se zaměřit, pokud má být diagnóza funkčního myoklonu vyslovena:

1. Záškuby trupu (tj. těla), spíše než končetin
2. Náhlý rozvoj onemocnění jako „z čistého nebe“, bez zapříčinění jakoukoliv jinou zjevnou nemocí
3. Přítomnost záškubů v obličeji a/nebo v hlasu pacienta, který trpí i tělesnými záškuby
4. Záškuby s předkláněním trupu při chůzi
5. Záškuby, jejichž začátek může být oddálen nebo potlačen odvedením pozornosti pacienta a zaměřením se na něco jiného
6. V rámci výzkumu se provádí vyšetření zvané „zpětné průměrování EEG záznamu před svalovým záškubem”.  Sleduje změny mozkové vlny (EEG), které obvykle předcházejí samotnému záškubu u pacientů s funkčním myoklonem. Změna je nazývána „přípravný potenciál“ (BP, Bereitschaftspotential). U jednotlivce ji lze zachytit pouze na základě záznamu většího počtu záškubů. Jedná se o složité vyšetření a používá se spíše jako nástroj vědeckého výzkumu než jako rutinní test. Obrázek níže znázorňuje BP pacienta s funkčním myoklonem.

Více než polovina pacientů s funkčním myoklonem popisuje varovné příznaky, které některým záškubům předchází. Mohou trvat jen několik sekund, ale také celé minuty. Někteří pacienti líčí narůstající pocit napětí a následnou dočasnou úlevu, kterou záškub poskytne. Záškub v této situaci není chtěný, představuje však určitou úlevu. Pochopení tohoto jevu může být při léčbě velmi užitečné.

Uvedené neplatí pro každého, kdo trpí funkčním myoklonem. Varovné příznaky zaznamenává jen část lidí.

Jak probíhá léčba?

Léčbě se věnují samostatné stránky na tomto webu.

O důvěře v diagnózu

Pocit důvěry v to, že je diagnóza stanovená správně, má zásadní význam pro celý terapeutický proces. Pokud Vám chybí, jen těžko budou navržené rehabilitační techniky úspěšné.

Pokud si myslíte, že ve skutečnosti funkčním myoklonem netrpíte, je doporučeno si uvědomit základy, na nichž byla diagnóza stanovena. Tedy měl/a byste vykazovat některé z výše uvedených klinických příznaků. Pokud tomu tak skutečně je a některé tyto symptomy máte, je dobré se zamyslet nad tím, co je důvodem Vašeho odmítání.

Přítomnost stresu není podmínkou rozvoje funkčního myoklonu. Funkční myoklonus je dokonce nejnápadnější, když jsou lidé uvolnění nebo vlastně ani na nic zvláštního nemyslí. Pokud je příčinou odmítání diagnózy to, že Váš lékař zmínil možnou „souvislost se stresem”, mohlo dojít k nedorozumění. Jak víme, stres u mnoha pacientů s funkčním myoklonem příznaky vyvolává, u mnoha jiných zas ale ne. Pro diagnózu je tedy to, jestli u Vás stres byl či nebyl přítomen, nepodstatné.

Speciální techniky

Léčba funkčního myoklonu je dost náročná. Problém se většinou projevuje po delší dobu a pro mozek se stal „návykem“. Stojí za to zvážit následující body:

1. Pokud se dostaví jakákoliv (i mírná) forma varovné fáze, je dobré se snažit využít techniky pro odvracení pozornosti a pokusit se záškubu zabránit. Je možné použít techniky popsané u disociativních záchvatů. Někteří pacienti uvádí, že ač se jim touto cestou daří mimovolnímu pohybu ubránit, bezprostředně na to přijde záškub nebo celá řada záškubů, které jsou ještě horší. I přes to je dobré pokračovat ve zkoušení – je možné, že se jedná o cestu prolomení návyku.
2. V některých případech se stává, že postupem času osoba trpící funkčním myoklonem začne záškuby očekávat v určitý čas – např. večer při uléhání ke spánku nebo ve společnosti dalších lidí. Mozek totiž funguje tak, že pokud něco očekává, přihodí se to, aniž by si to člověk přál. Jedná se o tzv. „podmíněnou reakci“ , kterou psychologové dobře znají  v souvislosti s návyky a mozkem. Snaha vzdorovat takovým myšlenkám může dopomoci k ovládnutí problému se záškuby.
3. Medikace – u funkčního myoklonu často selhává. Většina pacientů vyzkouší léky typu klonazepam, avšak bez úspěchu.
4. Hypnóza – V některých případech se díky hypnóze a autohypnóze praktikované doma mohou záškuby a trhavé pohyby zlepšit.

U mnoha pacientů s funkčním myoklonem se bohužel jedná o problém trvalý. Určitě však stojí za to se pokoušet jej zmírnit. I samotné vědomí, o co se jedná, může pacientovi přinést kýžený duševní klid.

Poznámka o Benigních svalových záškubech – někdy nazývaných „benigní fascikulace“

Benigní fascikulace sice obvykle nejsou považovány za funkční poruchu, jsou benigní (neškodné), jsou nicméně uváděny, protože mohou být zdrojem znepokojení a můžou se vyskytovat společně s některými z funkčních příznaků zachycenými na těchto stránkách

Většina lidí má čas od času drobné záškuby zejména v okolí očí a prstů. Jedná se o tak běžný jev, že je jeho občasný výskyt normální.

U některých však může dojít k tomu, že se tyto projevy ve svalech kumulují a stávají se častějšími, až jsou vnímány po převážnou většinu doby ve vícero částech těla. Takový stav je pochopitelným zdrojem úzkosti vztažené k možné příčině těchto příznaků, což zároveň ještě dále projevy škubání zhoršuje.

O generalizovaných benigních záškubech tohoto typu je známo, že se častěji vyskytují u studentů medicíny a lékařů, kteří si po rozvinutí těchto příznaků dělají starost, že trpí onemocněním motorického neuronu (známým v USA jako ALS).

Záškuby typu benigních fascikulací postihují celé svalové vlákno a liší se tak od drobnějších kroutivých pohybů nazývaných fascikulace, k nimž dochází při onemocnění motorického neuronu. Název benigní fascikulace je tedy nepřesný a zavádějící. Generalizované svalové záškuby mohou mít i další příčiny, ale benigní fascikulace je v klinické praxi nejběžnější.

Stejně jako u funkčních příznaků už vědomí toho, o jaký problém jde, může napomoci k spontánní nápravě.

Zde se nachází článek psaný anglicky, jehož autorem je lékař, který benigní fascikulace a s nimi spojenou úzkost zakusil a potíže se mu následně podařilo překonat léčbou.